O knize: rok / Téměř každý den ho vidím očima ostatních, žen, které... Jaký nenasytný! Mění je jako pán rukavic. Páni! Neznám ho, ale už ho nenávidím. To je ono, Leio, jdi spát. Dávám si pokyny ke spánku, ale jeho obraz mi nikdy neopouští hlavu. Jantarové oči mě propalují pohledem a svým způsobem se nikdy nedíval na své ženy v rukavicích... Musím usínat s myšlenkami na něj, dívat se mu do očí a opakovat slova jako mantru „Jen mě chyť! Jen se chytit...“ A chytil se... Mým novým pánem je Nicholas de Kobelier. Ó! Promiň, de Laurelier!